﻿<p>$[name], syn majitele malého obchodu se smíšeným zbožím v centru Twin Falls v Idahu, strávil většinu mládí s kamarády v divočině, na březích a útesech řeky Snake River. Rád pobýval také v otcově obchodě, protože jeho zadní část otec přestavěl na kulečníkovou hernu. Poslouchal štamgasty, jak při kouření, pití a nekonečných partiích na zeleném sukne vyprávějí příběhy z Velké války i obyčejnější historky. $[firstName] jim naslouchal s naprostým zaujetím a často přitom popíjel pomerančovou limonádu, kterou si tajně vzal z lednice v přední části obchodu.</p>
<p>Matce se vůbec nelíbilo, kolik času syn v herně tráví, ale otec jí připomínal: „Aspoň víme, kde je, a neutopil se ani nespadl z útesu.“ Tím její protesty obvykle skončily. Nejraději měl rybářské historky, v nichž ryby s každým dalším vyprávěním záhadně rostly. Otec nakonec nad kulečníkový stůl pověsil ceduli ve tvaru ryby s nápisem „Liars Central“ – Ústředí lhářů. Název se uchytil a herna zůstala $[firstName]ovým nejoblíbenějším místem po celé dětství.</p>
<p>S přibývajícím věkem musel stále častěji stát za pultem, doplňovat zboží a pomáhat s obchodem. Společenská stránka práce ho bavila, ale chyběla mu bezstarostnost dřívějších let, kdy největším rozhodnutím bylo, zda jít na ryby, nebo posedět v Liars Central. V polovině střední školy, kdy z Německa znovu přicházely zprávy o problémech, začal přemýšlet o budoucnosti a pochybovat, zda mu bude stačit celý život vést obchod po otci.</p>
<p>Když bylo $[firstName]ovi šestnáct, začal do Liars Central chodit mladý poštovní pilot Sam Gunther. Jeho vyprávění byla vítanou změnou proti stále stejným historkám o porouchaných traktorech a autech, důmyslných opravách, místním drbům a obřím rybám. Čím více Sam v zakouřené místnosti mluvil, tím víc $[firstName] toužil po vlastním pilotním průkazu. Když se ho zeptal, jak se naučit létat, Sam vytáhl z úst věčně přítomný doutník a položil ho do popelníku u kulečníku. „Sakra že jo, kluku. Jsi dost starý, stačí šestnáct. Zítra v osm ráno se sejdeme na letišti a představím tě tamnímu instruktorovi.“</p>
<p>Následující lekce byly pro rodinu finanční zátěží. Rodiče, a zvlášť otec, který sloužil ve Velké válce, však věřili, že pilotní schopnosti mohou syna uchránit před zákopy, pokud Spojené státy znovu vstoupí do války. S jejich svolením a podporou se tedy mladý $[firstName] naučil létat. Snažil se nalétat každou možnou hodinu a často létal s Jackem podél kaňonu Snake River při poštovních letech nebo kdykoli zbyl čas.</p>
<p>Když USA vstoupily do války, $[firstName] se přihlásil k Air Corps a byl umístěn na Moffett Field v Kalifornii. Navzdory zkušenostem neměl potřebné vzdělání pro pilotní službu, a tak pracoval jako řadový voják a současně navštěvoval vysokoškolské kurzy s plánem získat důstojnickou hodnost. Nakonec získal titul a s více než 300 hodinami civilního náletu jeho plán vyšel; krátce po útoku na Pearl Harbor byl jmenován důstojníkem. Nastoupil základní letecký výcvik na Moffett Field, skončil téměř na špici třídy a byl přidělen ke stíhačům.</p>
<p>„Mami a tati, zítra odjíždím z Camp Kilmer na Queen Elizabeth! S pár kamarády jsme se dostali do New Yorku, abychom se na ni podívali, a nevěřili byste, jak je obrovská. Je jako plovoucí město v přístavu. Všichni jsme nadšení a trochu nervózní, jak si asi umíte představit, ale jsme připraveni na všechno, co přijde. S námi pojede spousta vojáků, ale my důstojníci budeme ušetřeni přeplněných paland, které musí snášet mužstvo. Je mi jich trochu líto, ale místo bych si s nimi stejně nevyměnil!</p>
<p>Během výcviku v Kalifornii jsem viděl Sama Gunthera. Představte si, vstoupil k námořnictvu a chystal se ze San Franciska někam do Pacifiku. Nikdy bych ho netipoval na námořníka, ale podle toho, co jsem v oblasti zálivu viděl, ti kluci létají hodně a jsou stejně dobří jako kdokoli jiný.</p>
<p>A neuhodnete, koho dalšího jsem potkal – Jimmyho Stewarta! Opravdu. Když jsem dorazil na Moffett Field, dokončoval výcvik. S radostí hlásím, že je stejně sympatický jako ve filmech a chová se úplně stejně. Myslím, že létá na bombardérech, ale nesmím říct na jakých. Jen to ukazuje, že pomáhá každý a že dělám správnou věc.</p>
<p>Chybíte mi oba, obchod, Liars Central i klid u řeky. Všem řekněte, že se mám dobře a budu psát tak často, jak jen budu moci, i když nevím, jak často to půjde, až budu tam – ať už je to ‚tam‘ kdekoli.</p>
<p>Znovu se uvidíme. Mám vás oba rád.</p>
<p>S láskou,</p>
<p>$[firstName]“</p>